Povzdechnutí nakladatele nad stavem recenzí v českém žánrovém periodiku

Pro nakladatele představují recenze důležité médium, které přibližuje vydanou knihu čtenářům. Recenze, tak, jak se s ní setkávám na stránkách papírových či internetových periodik věnovaným fantasy a sci-fi literatuře, však bývá silně deformována a své poslání, tedy pomáhat čtenářům hledat jejich knihy, plní jen částečně nebo vůbec. Nezřídka jde o více či méně skrytou reklamu, běžné jsou nekritcky nadšené recenze na objednávku, „kamarádíčkování“, ale též osobní útoky. Recenze se často transformují na dojmologie, v nichž autor recenze své pocity prezentuje jako dogma, aniž by je jakkoli podepřel rozborem či analýzou toho či onoho aspektu díla. Zajímavou deformaci představuje tzv. vlivologie, kdy se hlavním cílem autora recenze stane dohledávání výpůjček z jiných děl. Nezřídka v recenzích narazíme na hodnocení bez argumentace nebo pouhé převyprávění děje.

Dobře řemeslně zvládnutá recenze představuje pro nakladatele neocenitelnou zpětnou vazbu. Jsem také přesvědčen o tom, že každá kniha má své čtenáře, a jedním z podstatných úloh recenzenta je zprostředkovat setkání knihy těmito „správnými“ čtenáři. Recenzent si musí umět vytvořit odstup, měl by si uvědomit, že recenze je především služba čtenáři. Měl by mít stále na mysli adresáta svého textu a uvědomit si, že s velkou pravděpodobností jím bude také autor recenzovaného díla, který vyřčené soudy bude vnímat obzvláště citlivě. Nejen proto by recenzent měl své soudy formulovat vstřícně a konstruktivně. Recenze má být psána velkoryse, s nadhledem – ne hnidpoišsky. Recenzent se nemá stavět do role všeználka a všudybýlka.
Podstatné je, co a jak recenzent potenciálnímu čtenáři recenzovaného díla sděluje, čeho si všímá, k čemu se staví kriticky, jak a čím argumentuje. Smysl má jen recenze objektivní (byť ovšem s určitou mírou subjektivního vidění recenzenta), která citlivě informuje o všech aspektech díla a honosí se vyvážeností různých pohledů.

Většina fantastické produkce představuje brak (míněno bez pejorativního významu). Jsou to texty, které prezentují triviální pravdy a kopírují zažitá schémata, texty, jejichž posláním je čtenáře v prvé řadě pobavit. A je-li autorský záměr stvořit zábavné dobrodružné čtivo bez přesahů, je takřka povinností recenzenta přistoupit na plytkost takového prvoplánového čtiva, přistoupit na autorovu hru a přijmout text se zřetelem k povaze, kterou mu jeho autor vtisknul. Recenzent není obyčenjný čtenář, není pouhý vnímatel – musí knihu interpretovat, umět ji vřadit do kontextu, umět ji analyticky zhodnotit.

Napsat dobrou recenzi, po všech stránkách kvalitní, na profesionální úrovni, není snadné. Často se to nedaří ani zkušeným recenzentům. Nicméně základní premisou je, že recenzent respektuje smysl a funkci recenze. Špatný recenzent prokazuje čtenářům i literatuře samotné medvědí službu, když do recenze promítá neodbytnou touhu zviditelnit své osobní čtenářské kvality. Recenzent, který podlehne pocitu vlastní neomylnosti vstupuje na tenký led, který se může kdykoli prolomit, jakmile si uvědomíme, že vyřčené slovo je jako výstřel – nelze jej vzít zpět.

Recenzenti fantasy a scifi produkce nemají prakticky žádnou zpětnou vazbu. Kvalita jejich práce dnes závisí téměř výhradně na míře jejich sebereflexe a sebekritiky. A tak nakladateli nezbývá, než si takto nahlas povzdechnout…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *